Cesta do Thajska a Kambodži
Milanův ( dále jen M ) a Janin ( dále jen J ) deníkový záznam cesty do Thajska a Kambodži.
26.července - 8.srpna 2003
Obrázky...
Úvod
1.den
2.den
3.den
4.den
5.den
6.den
7.den
8.den
9.den
10.den
11.den

Úvod

Už vloni jsme se pokoušeli vyjet do Thajska a Kambodži, leč záplavy a nedostatek dostatečně levných letenek způsobily, že jsme se na cestu vydali až letos. Letenky jsme objednávali přes internet u firmy Asiana, kde stály v květnu 2003 zhruba 20000 Kč. Dvojvstupní vízum do Thajska jsme vyřizovali měsíc před odletem na Thajském velvyslanectví a stálo nás 1200 Kč. Na internetu jsme mezitím sháněli potřebné informace o možnostech cestování po Thajsku a Kambodže, o cenách, památkách a pamětihodnostech. Odlétali jsme 26.7. a návrat jsme měli 8.8.2003. Plán cesty byl následující: první dny jsme chtěli strávit v Bangkoku, kde jsme potřebovali vyřídit vízum do Kambodži. Pak měla následovat cesta do kambodžského města Siem Reap a prohlídka Angkor Watu. Nakonec jsme měli namířeno k moři relaxovat po prožitých dobrodružstvích. To byly plány, leč skutečnost byla mírně jiná a ovšem daleko zajímavější. Odlet tedy byl 26.7. v sobotu a tak jsme začali v pátek konečně balit. 3 trička s krátkým rukávem, dvoje ponožky, pevné boty, dvoje kraťasy, dlouhé kalhoty (kvůli vstupu do královského paláce), samozřejmě spodní prádlo. Na spaní malý lehký spacák. Toaleťák a hygienické potřeby. Z léků jsme brali Paracetamol proti teplotám, Endiaron a Reasec jako antiprůjmika, antimalarika proti malárii, antibiotika proti biotikům, obvazy na obvazování, framykoin, náplasti na puchýře a drobná poranění, zapomněli jsme dezinfekci a lahvičku s alkoholem. Očkovaní proti žloutence typu A jsme měli už od loňska. Žloutenka druhého typu nám nevadila, byli jsme ochotni ji akceptovat a neplatit tedy za druhou injekci, která je navíc bolestivá. V jednom středně velkém a jednom menším batohu jsme dále měli průvodce, ručníky, notýsek, drobky na dně ( ty jsou ve všech batozích ) a různé nabíječky, včetně redukcí na zásuvky, které nebyly potřeba. J. měla tašku přes rameno, kde nosila svou polovinu peněz, pas a letenku. Já jsem měl totéž v kapsičce zavěšené na krku. Byli jsme si tedy rovni.


Je sobota, autobus z Prachatic do Prahy nám odjíždí v 5:30 a my v 5:15 zjišťujeme, že nám v autě vyschl benzín a na autobusové nádraží dobíháme schváceni, ale včas. Letadlo, Boeing 737 - typ s malým prostorem pro nohy, odlétá v 11:45 a nenechává nás dlouho hladovět. Usměvavé letušky, které ve svých stejnokrojích vypadají jako členky pěveckého sboru, nám přinášejí brambory s masem, zeleninou a moučníkem. Pak dostáváme kafíčko a je téměř čas přistát, neboť do Moskvy, kde přestupujeme, je to jen 2,5 hodiny letu. Na letišti nás znovu kontrolují celníci, ačkoli zůstáváme jen v tranzitní zóně a.nemáme tentokrát v úmyslu jakkoliv škodit Ruské federaci. Zůstáváme tam však sedm hodin a ty stojí zato. Okolo nás jen Duty free shopy, plné toho nejkvalitnějšího zboží za vysoké převysoké ceny, ošklivá restaurace Taj Mahal s kávou za 3 dolary a nejstudenějšími ksichty obsluhy na světě, bagetka ve stánku za 6 dolarů a totální nevšímavost a netečnost veškerého personálu. Nebylo to dobrých 7 hodin a my už se těšíme do dalšího letadla. Z komoušsky ošklivého Šeremetěva konečně odlétáme prostorným a pohodlným Iljušinem a celí vyhladovělí z pohostinné matičky Rusi s napětím očekáváme, zda o půlnoci dostaneme aspoň chléb se solí. Jídlo předčilo naše očekávání - měl jsem rybu s bramborem, J. měla maso se špagetami a přinesly nám ho brežněvovsky zasmušilé letušky sovětského typu. Byly statečné a za celých 9,5 hodin letu se ani jednou neusmály.

Případné E-maily: mil-cha@seznam.cz